Posty na hřišti II: Nahrávač

Dívej, zase mu to pinknul špatně!

V druhém díle mojí série o postech na hřišti chci psát o mém postu – Nahrávač. Post tak esenciální, že výkon nahrávače v zápase může ovlivnit naprosto celý tým i v takto komplexně týmovém sportu, jako je volejbal.

Zvedač

Základním popisem práce nahrávače je obsluha druhého dotyku míče, a tedy distribuce nahrávky k útočníkovi. Je jeho volbou, koho zvolí. A to v pozici příjemné, lehce vpravo vůči středu sítě, ale i kdekoliv po hale opravit a nahrát balón, který je přihraný hůř. To může samozřejmě udělat i kdokoli jiný, ale jestli někoho slyšíte výrazně křičet JÁ přes celou halu, většinou jsme to právě my, nahrávači. 😊

Šikula

Sofiina volba pro trenéry, koho na tuto pozici v týmu učit je těžká. Slyšel jsem mnoho názorů.

1. Malý rychlý, útočník z něj stejně nebude.
2. Má nejlepší techniku prstů, přehled.
3. Má na to hlavu, vede tým, prsty se později naučí.
4. …

Určitě jste slyšeli i další možnosti. Dle mne je pravda někde uprostřed. Ze mě udělali ve 14ti letech nahrávače jednoduše z důvodu, že nám do kadetů odešel o rok starší kluk a můj trenér řekl „Hele Jumbo, ty pinkáš dobře, trochu to gómeš tak pojď.“ Jako mladý kluk, který nejradši přihrával a dával podání jsem nadšený nebyl. Nakonec jsem ale Panu Trenérovi Jardovi Oravcovi neskutečně vděčný. Díky.

Že by měl být technicky šikovný, to je předpoklad. Dokázat jemnou práci nahrávky zvládnout odbitím prsty, bagrem, jednoruč, dopředu i za sebe, v klidu i ve sprintu, ve výskoku i pádu není jednoduché. Samozřejmě jednotlivé techniky jsou prostě o čase. Mladšímu žákovi nemá cenu vysvětlovat nahrávku za hlavu nad sítí jednou rukou. To chce čas a je to zkrátka „vyšší dívčí“.

Mentalista

Jak jsem psal výše – úkol je distribuce. De facto je nahrávač odpovědný za obraz hry mančaftu. Jeho úkolem je přelstít soupeřovu obranu, sledovat, co se děje na druhé straně hřiště, vědět, co se děje na jeho straně hřiště. Kdo je v jaké náladě, kdo je pevný v koncovkách setů a kdo selhává. Co se honí hlavou tomuto útočníkovi, když dal v předchozím útoku aut? Je naštvaný a dá bod, když mu to nahraje znovu? Má strach a tím, pádem raději volit nahrávku jinam? Pomůže mu když na něj zakřičím, nebo když mu řeknu třeba vtip? Kde je soupeřův nejslabší blok? Jak reaguje blokař na druhé straně na různé signály?

Samozřejmě je tu dále hlava jeho samotného. Riskne těžkou nahrávku za stavu 23:23? Co když teď nahraju hůř? Přece hraje roli rozptyl cca 40 cm (a to balon má cca 21cm), nebo jiná křivka, rychlost,…

Aspektů jeho hry je spousta. Když hraje dobře, mužstvo častěji vyhrává, protože jej vede k vítězství. Slávu od diváků dostávají útočníci, když je špatná nahrávka viní se nahrávač. 🙂 Ale tak to prostě je.

A stejně nás to nahrávače baví. Jsme nejvíc ve hře, jsme nejčastěji v kontaktu s tím naším milovaným kulatým nesmyslem (jak říkává moje máma) 🙂

A o tom to je.

Jumbo