Kdo je ten v tom jiným dresu?
V prvním z dílů v sérii mých myšlenek o volejbalových postech je Libero. Ten, na kterého se ptá nejvíc lajků, ten, jehož pravou práci dokáží ocenit jen ti, co ví. Troufnu si tvrdit, že já vím. 😊
Obranář
Tak jako jsou v obraně na síti důležití středoví hráči, je jejich analogie v zadní části pole libero. Ano je většinou ten menší na hřišti, patří k těm nejhbitějším. Výška není na škodu, nedostává se dle pravidel do přední části hřiště, takže činnosti ve vzduchu nad sítí vůbec neřeší. Jiný dres má jednoduše proto, aby rozhodčí věděli, že tento hráč může střídat kohokoli a kdykoli (v zadní části hřiště).
V moderním volejbale by měl mít na starost organizaci přihrávky podání:
- Připomenout kam podává ten daný podávající.
- Definovat kdo přihrává servis mezi hráče.
- Pokrýt přihrávající smečaře v případě lehkého podání.
- Pomoci přihrávajícím smečařům v případě, že jsou v trablích.
Dále pak zkrátka obranu v poli. Měl by být schopen zpracovat jak tvrdé, tak zbržděné útoky soupeře, a to přednostně před ostatními.
Druhý nahrávač na hřišti
Systém v moderním volejbale upřednostňuje maximálně druhý dotek míče (nahrávku) pro nahrávače. Pokud ale první balon bere právě on, často následnou realizaci distribuce přebírá libero. Má totiž k dispozici alespoň dvě možnosti, kam nahrát. Občas i tři (pipe alias útok ze zóny VI) a v extrému i čtyři hráče k dispozici – první sled od libera je ale velký mistrovský kousek. 😊
Psychologie
Být liberem je nesmírně těžká a zodpovědná práce. Má na starost podpůrné činnosti, které lajk často nevidí, nemá jak si uvolnit napětí popř agresi – neútočí a proto v rámci statistik je jeho výkon excelentní, jen v případě, že nemá záporný bod (např díky esu). Proto liberem nemůže být jen tak někdo. Mnohdy trenéři na libero dávají menší smečaře, zkrátka kvůli tomu, že jsou malí, měli bychom se i zamyslet nad tím, jestli to ten hráč zvládne v hlavě.
Druhý v pořadí dotyku s míčem, je nejčastěji nahrávač a o tom budeme mluvit příště.
Napsat komentář